Pravděpodobně asi nejznámější značkou, která se zabývá výrobou nylonových produktů je společnost Cordura. Ne vždy však tomu bylo takto, pojďme se tedy podívat, jak tato dnes již proslulá společnost dosáhla svého vrcholu.
Cordura se poprvé objevila už v roce 1929, kdy vědci z firmy DuPont dokázali vytvořit umělé viskózové (celulózové) vlákno dostatečně pevné na to, aby se z něj daly vyrobit nitě. Poměrně rychle se přišlo na to, že tyto vlákna lze použít nejen v textilním, ale i v automobilovém průmyslu, kde značně zvyšovala životnost pneumatik. Se začátkem druhé světové války se tak Cordura začala vyrábět ve velkém, aby pokryla požadavky na pneumatiky k armádním vozidlům.
Zároveň se ale proslavil další materiál firmy DuPont, který hrál velkou roli ve výrobě armádního vybavení, a tím byl nylon. Nylon měl mnohem více využití než viskózová vlákna a jeho vlastnosti byly také lepší, takže firma DuPont začala upouštět od výroby viskózových vláken a soustředila se na výrobu nylonu. Nylon byl dokonce během druhé světové války tak strategickou surovinou, že ho DuPont mohl vyrábět pouze pro armádu a ne pro civilní trh. Například padáky byly do té doby vyráběny z hedvábí dovezeného z Japonska a po vyhlášení války Japonsku už se Spojené Státy nemohly na dodávky hedvábí spoléhat. Takže se padáky začaly vyrábět z nylonu, který navíc na rozdíl od hedvábí nemohli sežrat moli.
Po úspěchu nylonu bylo tedy zbytečné dále vyrábět viskózová vlákna. V roce 1966 už firma zrušila všechny fabriky na výrobu viskózových vláken a značka Cordura byla přesunuta na výrobky z nylonu N-56.
Od té doby se stala Cordura velmi známou značkou, která zaštiťuje řadu různých materiálů pro široké spektrum použití. Společným jmenovatelem je vysoká odolnost proti roztržení nebo prodření. Značku Cordura nyní vlastní firma Invista, která byla založena jako dceřiná společnost DuPontu, ale od roku 2004 ji vlastní firma Koch Industries. Invista je nyní jeden z největších výrobců umělých textilních vláken a kromě značky Cordura jí patří například i značka Lycra.
Jak už bylo řečeno, pod značkou Cordura a celkově pod pojmem nylon se skrývá mnoho různých materiálů s různým označením. Pokud vybíráte například batoh, tak u materiálu často najdete označení xxxD. To D znamená denier, což je jednotka pro délkovou hustotu, která vyjadřuje hmotnost v gramech na 9000 metrů materiálu. To znamená, že jeden denier je 1 gram na 9000 metrů, takže materiál s označením 1D váží 0,11 miligramů na metr. Pro představu lidský vlas má 20D a mikrovlákna se pohybují kolem 0,9D.
Není pravda, že „čím víc D, tím lepší“ a to hned z několika důvodů.
Sice je fakt, že materiály s větší délkovou hustotou (více D) budou odolnější, ale jak už sama definice denieru napovídá, budou taky těžší a většinou i hrubší. Váhový rozdíl zejména u menších batohů příliš nepocítíte (pokud se nesoustředíte na ultra light a nehoníte gramy, kde se dá), ale hrubost tkaniny už by mohla být znatelnější, zejména pokud materiál přichází do přímého kontaktu s kůží.
• Důležitým faktorem u odolnosti materiálu je to, jak je samotná látka utkaná. Existují různé techniky tkaní, které můžou výrazně ovlivnit výslednou odolnost materiálu (například u Rip-Stop tkaniny jsou mezi slabší vlákna vetkány tlustší, osnovní nitě, které zastavují trhání slabých vláken). Na začátku výrobního procesu můžete mít nitě se stejnou délkovou hustotou, ale vlivem zpracování vám z toho můžou vyjít dva zcela odlišné materiály. Do toho ale běžný uživatel normálně nevidí, takže je dobré spolehnout se na osvědčené značky/výrobce, jako je třeba právě Cordura.
• A pochopitelně si musíte dávat pozor, abyste porovnávali stejné materiály. Například 420D nylon je silnější než 600D polyester.
Na trhu se pohybuje obrovské množství nylonu v různých zpracováních. Od Ultra light weight materiálů s 30D až po balistický nylon s 1000D a více. A pro běžného člověka je velmi těžké se v tom orientovat. Jednu dobu bylo módní vyrábět všechno v 1000D balistickém nylonu a někteří lidé si byli schopní pořídit batoh z čínské produkce a měli dojem, že magický „1000D balistický nylon“ je nějaká záruka kvality, a že všechno s méně D je podřadnější. Faktem je, že u většiny batohů dřív selžou švy nebo zipy, takže tyto prvky byste měli kontrolovat jako první a až pak řešit hustotu materiálu. I kvalitní armádní batohy se vyrábějí z 500D nylonu a vydrží dost hrubé zacházení.
Například většina batohů ze sortimentu Arc teryx LEAF je právě z 500D Cordury. Navíc jak už bylo řečeno výše, je důležité se zamyslet nad tím, pro jaký účel daný kousek vybavení potřebujeme. Například označení balistický nylon vzniklo podle toho, že DuPont tento materiál za druhé světové války vyráběl pro piloty, aby je ochránil před střepinami. Opravdu takový materiál potřebujete na svém batohu do města? Nebude lepší spíš ušetřit nějaké ty gramy a nenosit na zádech zbytečně předimenzovaný materiál, který vám třeba v létě nebude na holou kůži příjemný?
Pokud to tedy shrneme, dá se říct, že byste na ta „Dčka“ až tolik koukat neměli (nebo by to alespoň nemělo být jedno z hlavních kritérií). Prvně je třeba zamyslet se nad využitím pořizované věci a nad její celkovou kvalitou. I ta nejodolnější látka vám bude k ničemu, pokud se vám rozpadnou švy a ulámou zipy. Kromě toho prvky jako nekvalitní švy nebo zipy rozpozná i běžný uživatel, ale poznat jestli je látka dobře zpracovaná už je o dost složitější. Nejspolehlivější metodou je tedy koukat po osvědčených výrobcích (stejně jako u zipů budete chtít YKK nebo u spon Duraflex). Není vždy potřeba se za každou cenu honit za co největším počtem denierů.