SNR, neboli signal to noise ratio (odstup signálu od šumu), označuje poměr mezi sílou užitečného signálu a rušivým šumem na pozadí. Jedná se o zásadní veličinu v technice, vědě a elektronice, kde pomáhá hodnotit kvalitu přenášených nebo zpracovávaných dat.
Jak SNR funguje?
Poměr SNR se udává nejčastěji v decibelech (dB). Vyjadřuje, kolikrát je signál silnější než šum. Čím vyšší hodnota v dB, tím kvalitnější a lépe čitelný je signál. Například SNR = 30 dB znamená, že signál je tisíckrát silnější než šum.
Použití v praxi
SNR se využívá v mnoha oblastech:
- Elektronika a audio technika – měření šumu u sluchátek, mikrofonů či zesilovačů.
- Vědecký výzkum – filtrování dat z měření (např. astronomie, biochemie).
- Komunikační technologie – zajištění čistoty signálu při bezdrátovém přenosu dat.
- Finance a datová analýza – oddělení relevantních informací od „šumu“ ve velkých datech.
SNR a běžný uživatel
U běžných zařízení platí: čím vyšší SNR, tím méně slyšitelný či viditelný šum. Například u sluchátek se za špičkový výsledek považuje šum pod -90 dB. Naopak -70 dB už může být slyšitelný.
Metaforické použití
Termín SNR se často používá i obrazně – například jako poměr užitečných informací vůči zahlcení dezinformacemi nebo balastem. I v běžné komunikaci chceme mít „vysoké SNR“ – tedy jasné, srozumitelné sdělení bez zbytečných rušivých vlivů.