Triedr

 I když by to mohlo vypadat, že monokuláry mají stále výhodu v tom, že je snazší je upevnit na stativ, pravda je taková, že je to úplně jedno – stativy se standardním závitem podporuje prakticky každý moderní výrobce a to u drtivé většiny svých modelů na trhu.

Triedr je standardně vybavený dvěma spojnými čočkami, mezi které se dává ještě duo optických hranolů navzájem pootočených o 90°– ty zde přirozeně nejsou náhodou, obraz se v nich čtyřikrát otočí, čímž dojde k totálnímu odrazu, takže nakonec se zprvu jakoby převrácený obraz po cestě zdánlivě „sám narovná“ u výstupu a je tu i ta světlá stránka, že se jeho délka proti jiným typům dalekohledů neuvěřitelně zkrátí, takže se dají použít i objektivy s delší ohniskovou vzdáleností (a tím pádem i zvětšením triedru).

Na rozdíl od monokuláru se triedry sice musí standardně držet oběma rukama, ale tato jejich malá nevýhoda je více než vykompenzována jejich stabilitou a možností poskytnout svému majiteli plný 3D obraz, což je (a nejen v přírodě) doslova neocenitelné.

Triedr by se mohl zdát jako model, co se vyrábí vždy a jen výhradně se dvojicí objektivů pro obě oči, ale není tomu tak – skutečně existují i triedry pro jedno oko, ale používají se dnes spíše výjimečně. Co ale naleznete opravdu u každého triedru je jeho zvětšení, jenž se udává kupříkladu v duchu 8×50, co to značí? Jednak to, že má daný triedr osminásobné přiblížení a za druhé, jeho objektiv má 50 mm.

Jde o věc, která se u prakticky všech triedrů nedá již nikdy nijak změnit, takže před nákupem je určitě nezbytné si vše důkladně rozmyslet a vyzkoušet. Co se týče triedrů držených v ruce, tak přiblížení není vše! Rozhodující by měla být kombinace všech faktorů a uvědomění si, že čím menší rozlišení budete mít, tím stabilnější se obraz bude zdát.

 Nosit všude ten největší binokulár sice možné je, ale zaplatíte za to vahou v řádu i daleko přes jeden kilogram. Kdo chce něco kompromisnějšího, zlatou střední cestu, určitě to není špatná volba, pakliže máte hlouběji do kapsy či nechcete nosit takovou váhu. Kdo chce opravdu jen to nejlehčí, bude inu trochu muset rezignovat na špičkovou optiku a stabilitu a sáhnout po modelu menším (stále však na běžnou turistiku ažaž).

Určitě si nepořizujte hned více jak 10x triedr, jelikož už 8x je na hranici stability a použitelnosti pro většinu lidí. Raději si pořiďte namísto 8×35 modelu typ 7×50, protože bude o chlup stabilnější a díky větší optice bude mít lepší ostrost a bude večer déle použitelný. Zorné pole triedru vám pak naznačuje, v jaké vzdálenosti s ním uvidíte jakou délku (obvykle na tisíc metrů nebo yardů nebo stop × patřičná délka, jakou v této vzdálenosti uvidíte, občas jej ale někdo udává i ve stupních).

Praktičnost a obliba triedrů v poslední době způsobila, že prakticky všude nahradily dříve (někde výhradně – viz dalekohled námořní) používané monokuláry: rozšířily se ve vojenství, v myslivosti, u lovců zážitků i pohledů na zvěř na horách, v běžné turistice a užitečné jsou i běžnému člověku, když se chce zblízka podívat na něco (plachý pták namátkou, ...).

 Přemýšlíte, co dáte svým ratolestem k dalšímu svátku, narozeninám, Vánocům atd.? A co sáhnout po nějakém dalekohledu, ať již „pirátském“ či tradičním? Třeba jim pomůže nalézt nějaký ten zajímavý poklad po cestě, co jste tam před tím nenápadně s pomocí rodiny schovali?

Existují triedry se stabilizací obrazu?

Některé binokuláry nabízejí stabilizaci obrazu, aby kompenzovaly klidový třes lidských rukou, což samozřejmě platí hlavně pro větší přiblížení. Podobný triedr / dalekohled se konstruuje za pomoci vnitřního gyroskopu, jenž umožňují až dvacetinásobné zvětšení relativně v pohodě udržet v rukou (funkce je volitelná a nemusí být stále zapnutá).

Jsou tu ale i nějaká negativa stabilizace obrazu. Předně, kvalita není ani u té nejlepší stabilizace nikdy taková, jako kdybyste dali triedr na jakýkoliv stativ a za další, podobné věci jsou samozřejmě dražší, mechanicky složitější a co asi odradí četné turisty – i těžší.

 Jedna z věcí, která by neměla chybět v žádném turistickém, loveckém ani survivalovém batohu je starý dobrý dalekohled / triedr. Pomůže vám jednak najít lépe cíl i zdroje (voda, ...) po cestě, varuje dříve před měnícím se počasím. A v neposlední řadě, všechny kouzla a taje přírody díky němu můžete obdivovat skutečně a doslova z první řady!“

Jak fungují triedry typu Galileův dalekohled?

První modely triedrů, jaké se objevily v historii a využívaly výhody dvou optik vedle sebe byl typ Galileův dalekohled (tj. konvexní objektiv a konkávní okulár). Jeho výhoda byla, že měl obraz shodný s tím, jaký běžně vidíme, ale zase bohužel, tato konstrukce měla příliš úzké zorné pole a nezvládne příliš velká rozlišení.

Používají se ale dodnes na místech, kde to dává ekonomický či užitný smysl – u operních kukátek nebo u „dalekohledů“, co používají při operacích doktoři anebo zlatníci. Zde lidé ocenili nízkou váhu a jednoduchost (není třeba kvůli rovnému obrazu zde další složitá a těžká sestava).

Jak jsou na tom moderní triedry s krycími vrstvami u optiky?

Poslední dobou se stalo nepsanou tradicí, že drtivá většina moderních binokulárů má i nějaký ten typ krytí na čočkách, co zkvalitňuje jeho standardní parametry. Typický triedr dnes má 6-10 optických elementů a tím pádem i až 16 povrchů typu vduch-proti-sklu. Každý výrobce podobných optických udělátek dnes proto používá trochu jinou technologii i materiály pro krytí čoček, ale obecně je to vždy o tomtéž = zlepšení kvality obrazu!

Standardem je dnes u většiny modelů na trhu proti-odrazové krytí (anti-reflective coating). Redukce odrazů díky anti-reflexnímu povrchu také snižuje objem „ztraceného světla“ v dalekohledu, který se kvůli němu může zdát nečekaně zamlžený. Binokulár s dobrým krytím čoček může mít lepší obraz dokonce i než dalekohled větší a s čočkami nekrytými – to vše díky optimálnímu průchodu světla skrz sestavu. Obvykle se touto metodou sníží odraz mezi 1-5 %. Moderní krytí ale není jen jedna vrstva, často je jich mnoho a pak nakonec klidně odráží jen 0,25 %, čímž poskytují skutečně přirozený (co do barev) a nezamlžený (co do kontrastu a jasu) obraz.