Tvrdost kovu je mechanická vlastnost určitého materiálu, která vyjadřuje odpor proti vnikání tělesa zkušebního do povrchu testovacího tělesa. Hodnoty se uvádí buď v jednotce MPa, popřípadě bez jednotek a to podle zkušebních metod podle Brinella, Rockwella nebo Vickerse.
Co se týče zkoušky tvrdosti podle Rockwella, tak to je statická zkouška tvrdosti materiálu. Řeší a sjednocuje ho i naše norma ČSN EN ISO 6508-1. Princip testu je velmi prostý – identor (zkušební těleso) vnikne po specifické míře zatížení do jiného materiálu, no a podle toho, jak moc hluboko došlo ke vrypu, se určí tvrdost daného kovu.
Zatížení materiálu se provádí ve formě předběžné a celkové. Jejich rozdíl je v tom, že předběžné slouží k tomu, aby se zcela minimalizoval vliv případné pružnosti materiálu na test.
Právě u značení a provedení zkoušek dle Rockwella podle typu se i u HRC využívá jako indentor diamantový kužel, co je u typu HRA, avšak oproti zkoušce HRA se nepoužívá jen síla 588 N, ale výrazně vyšší síla 1471 N.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/35/Tvrdosti_C.png