Ovčí vlna je textilní surovina ze srsti ovce domácí. Ovce se dožívají 10–12 let za rok může každému zvířeti narůst nejméně 3 kg vlny, některá plemena dávají až 18 kilogramů. Vlna se stříhá jednou nebo dvakrát do roka (zručný střihač ostříhá přes 20 ovcí za hodinu). Ostřihaná vlna se ukládá jako celistvé rouno, jehož různé části se později zařazují do určitých kvalitativních tříd.
Surová, potní vlna obsahuje v průměru jen méně než polovinu váhového množství spřadatelných vláken, 10–45 % je tuk a pot, 5–20 % jsou nečistoty, které se dostaly do srsti na pastvině, mimo toho mohou vlákna pojmout až 25 % vlhkosti. Tuk a pot se odstraňuje praním (získaný lanolin se dá použít v kosmetice) a rostlinné příměsi se karbonizují (karbonizace vlny) kyselinou sírovou (zuhelnatí). Čisté vlákno sestává z keratinu, pigmentu a chemicky vázané vlhkosti. Z chemických prvků je 50 % zastoupen uhlík, s dalšími 40 % kyslík a dusík. Povrch vlákna je šupinovitý. Zvláštní struktura řetězcové molekuly dává vláknu vynikající pružnost a ohebnost (E-modul). Vlna je proto téměř nemačkavá, ale tím také méně pevná než jiná textilní vlákna a za mokra ztrácí dalších 10–20 % pevnosti. Barvení dvou partií vlny na úplně stejný odstín je sotva možné. Výrobky z vlny se musí chránit proti molům. Vlna je podstatně dražší než běžná textilní vlákna.
Pro posouzení jakosti vlny je důležitá délka, pevnost, obsah rostlinných příměsí, barevný odstín a rozhodující je jemnost vlákna. Jemností se v současné době rozumí tloušťka vlákna v průřezu měřená v mikrometrech (µm). Asi do konce 20. století se jemnost označovala také podle tzv "bradfordského systému" číslem výpředu (spinning count / wool grade). Označování jemnosti vlny bradfordským systémem se stále ještě (v roce 2012) používá např. v některých asijských zemích. V USA platí od 1. 1. 2007 ustanovení (podepsané prezidentem) určující označení pro průměrnou jemnost vláken ve výrobcích z čisté vlny (a směsí s obsahem nad 45 % vlny) podle pravidel odvozených z bradfordského systému. Existuje ještě termín Super Bale – pro balík nejjemnější vlny na světě. Z něj se vyrobí jen cca 40–50 obleků. Je předmětem dražby a zájem o něj mají přední zpracovatelské firmy (např. Loro Piana).
Světová produkce potní vlny dosáhla v období 2014/15 cca 1,2 milionů tun. Tři největší producenti (Austrálie, Čína a Nový Zéland) dodali k textilnímu zpracování více než polovinu (Česká republika byla v roce 2006 4. největší dovozce vlny na světě). Ke spřádání se ovšem dostane (po odstranění tuků a nečistot) cca o 40 % méně vláken, takže průměrná spotřeba na obyvatele zeměkoule byla méně než 20 dkg a podíl vlny na surovinách pro textilní průmysl byl menší než 2 %. Zatímco celková spotřeba textilních vláken se v posledních 20 letech téměř zdvojnásobila, poklesla spotřeba vlny v té době asi o 40 %.
Prakticky celá produkce vlněných vláken se zpracovává dvěma základními technologiemi: Výroba česané (včetně poločesané) a výroba mykané příze. Zcela výjimečně se ze směsi vlny s bavlnou vyrábí bavlnářskou technologií prstencové nebo rotorové příze. Všechny příze se soukají a z velké části se musí skát, protože pevnost jednoduchých přízí je zpravidla dostačující jen pro některé pletařské účely a jako útek. Významným vedlejším produktem z ovčí vlny je lanolin, chemicky velmi složitý voskovitý tuk, složený zejména z cholesterolu, esterů a několika mastných kyselin. Používá se v kosmetice (změkčuje a zjemňuje pokožku; různé krémy), v textilním průmyslu (změkčovadlo; přidává se do některých pracích prostředků), v Kožedělném průmyslu, v lékařství a farmakologii (antibakteriální a hypoalergenní; podporuje hojení drobných popálenin; je použit pro výrobu vitamínu D3.