Zirconia je zjednodušené označení pro oxid zirkoničitý, anglicky Zirconium dioxide. V nezpracovaném stavu má formu bílých krystalků nebo prášku. Při jeho zpracování ve velmi vysokých teplotách (2 350 °C) vzniká stabilní krychlová / kubická struktura, která taje až při 2 700 °C. Oxid zirkoničitý patří do skupiny oxidové keramiky a jeho výchozí surovinou je minerál zirkon.
Vlastnosti materiálu Zirconia a jeho využití
Díky různým příměsím, například oxidu vápenatého, oxidu hořečnatého, oxidu ceritého a jiných, kubická struktura ZrO2 odolává i vysokým teplotám a takto stabilizovaná keramika, například ve formě trubic, neztrácí svou pevnost.
Používá se ve sklárnách a slévárnách jako velmi kvalitní žáruvzdorný materiál pro tavicí nádoby a pro vnitřní stěny tavicích pecí. Zirkon-oxidová keramika je také součástí čidel pro detekci kyslíku ve zplodinách spalovacích zařízení a pro optimalizaci procesu spalování. Pro své elektrochemické vlastnosti je stabilizovaná zirconia vhodná také jako elektrolyt pro palivové články.
Zirconia se využívá také v klenotnictví jako náhrada diamantu a briliantů ve špercích, diamantu se zirconia podobá vysokým indexem lomu a svou tvrdostí. Své uplatnění má Zirconia i v dentální medicíně, vyrábí se z ní kvalitní zubní implantáty a korunky. A ve výčtu by se dalo pokračovat, Zirconia a Zirkon-oxidová keramika má mnoho dalších využití.
Uplatnění dnes zřejmě nejznámější je využití při výrobě čepelí nožů a to nejen těch kuchyňských. Zirkon-oxidová keramika dosahuje na stupnici tvrdosti hodnoty přes 8. Nejtvrdší na této stupnici je diamant s hodnotou 10, který se používá k broušení čepelí těchto nožů. Zajímavé je srovnání s ocelí běžně užívanou k výrobě čepelí, ocel dosahuje na této stupnici hodnot 5 až 6.